Michal Pehr: Andrej Hlinka má své místo i v moderní české historické paměti

Michal Pehr: Andrej Hlinka má své místo i v moderní české historické paměti

Čo si o Hlinkovi myslí popredný český historik Michal Pehr?

Nachádza sa ešte Andrej Hlinka v českej historickej pamäti?
Ano. Andrej Hlinka má své místo i v moderní české historické paměti. Bohužel kolem jeho jména, je však vytvořen v naší historické paměti mýtus, jako někoho, kdo se v podstatě podílel na rozbití společného státu.
 
Ako vníma česká historiografia Andreja Hlinku? Je jeho osobnosť zaujímavá ešte pre dnešných českých historikov?
Nepochybně ano. Hlinka je vnímán jako ústřední postava slovenských moderních dějin. Na druhou stranu nutno podotknout, že v českém prostředí není  z řady důvodů vypěstovaný silný zájem o slovenské záležitosti.
 
Podobnou osobnosťou, akou bol A. Hlinka na Slovensku, bol kňaz Jan Šrámek, ktorý založil Čs. stranu lidovú. V čom sú si Hlinka so Šrámkom podobní? A v čom rozdielni?
Podobní si byli ve svém kněžství. Oba byly věrnými syny církve. Oba byli zbožní a na církvi jim záleželo. Oba byli podobní i v tom, že se zajímali o veřejné dění a politika byla jejich životem. Rozdíl byl v povaze obou mužů. Hlinka byl energický, temperamentní často vybušný. Co na srdci, to na jazyku. Svým projevem tribuna lidu dokázal strhnout na sebe pozornost. Naopak Šrámek byl umírněný. Svého druhu diplomat, který se snažil trpělivým vyjednáváním a velkými kompromisy dosáhnout řadu výhod pro církev.
 
Existujú rozdiely aj medzi vtedajšími ľudovcami na Slovensku a lidovcami v Čechách a na Morave?
Tím nejsilnějším rozdílem byl vztah ke společnému státu. Lidovci se prezentovali jako československá strana, zatímco HSĽS byla vnímána jako čistě slovenská strana. V neposlední řadě rozdíly existovaly v pozici těchto stran v české a slovenské společnosti. Už tehdy platilo, že lidovci reprezentují menšinu v české společnosti. Naopak u slovenské společnosti v zásadě platila rovnice, že slovenský rovná se katolický.
 
Hlinka je vnímán jako ústřední postava slovenských moderních dějin. 
 
Ako vychádzal J. Šrámek s Masarykom či s Benešom? V čom bol jeho prístup iný od Hlinku? 
Jejich vztahy byly komplikované. Masaryk se díval obzvláště  v prvních letech republiky s jistým despektem. Beneš se Šrámkem jednal vlastně jen s ohledem na to, že je to vůdce politické strany, která dostala několik procent odevzdaných hlasů (nejvíce v roce 1925 téměř 10 procent). V pozdějších letech se jejich poměr zlepšil a oba protagonisté oceňovali Šrámkovu věrnost ideálům československého státu.
 
Bol Hlinka ten, kto rozdeľoval Čechov a Slovákov, či už nábožensky alebo politicky?
Hlinka tak byl mnohými vnímán, kdo především rozděluje v politickém slova smyslu. Realita byla ovšem daleko komplikovanější. 
 
Ako rozumieť Hlinkovým snahám o autonómiu? Boli – z dnešného pohľadu – správne?
Snahy o autonomii musíme rozumět jako naprosto přirozenou snahu o emancipaci slovenské společnosti. Mě jako příslušníka české společnosti může sice mrzet rozpad společného státu, který byl nastartován právě těmito snahami, ale nic více k tomu nemohu říci. Bylo to přirozené.
 
Je Hlinka zodpovedný za udalosti po jeho smrti, napríklad vznik Hlinkových gárd, Hlinkovej mládeže či za deportácie židovských spoluobčanov?
V žádném případě. Hlinka zemřel v srpnu 1938. Jeho skonu litovali jak čeští tak slovenští politici, kteří si uvědomovali jeho význam. A je otázkou, jaký by byl vývoj slovenské politiky, kdyby Andrej Hlinka žil v době druhé světové války, ale to vše jsou jen spekulace.
 
Má podľa vás čo povedať odkaz A. Hlinku aj dnes? Dalo by sa jeho celoživotné snaženie zhmotniť a aktualizovať aj pre súčasnú dobu?
Určitě. Hlinka má důležitou pozici v našich moderních dějinách, jak kněz a politik, který byl ochotný bojovat a prosazovat svoje přesvědčení. A za svoje názory přinášet i oběti. V tom spatřuji jeho význam.
 
Kto je Michal Pehr? Podľa pehr.info v letech 1995–2002 vystudoval obor historie-politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během svého studia absolvoval řadu stáží a studijních pobytů. Studoval rovněž na Paris-Lodron Universität v Salzburku (2001). Od roku 2003 působí jako pracovník Masarykova ústavu AV ČR a od roku 2002 je interním doktorandem Ústavu politologie FF UK Praha, kde též externě přednášel (Politické programy po roce 1945). Specializuje se především na problematiku novodobého českého politického myšlení a politického stranictví v Čechách, respektive v Československu a na historii třetí Československé republiky 1945–1948. Publikoval řadu studií v odborných časopisech a sbornících. Je členem několika odborných společností (např. České společnosti pro politické vědy).