(Nastoupení Andreje Hlinky do vězení.)
Měl jsem od vůdčích osob, zvláště z Brna, uloženo, přemluviti Hlinku, aby do Uher nejezdil, vězení aby vůbec nenastupoval. Pokusil jsem se o to a rozličnými důvody hleděl jej k tomu priměti, aby aspoň nyní do vězení nejezdil. Marně. Hlinkovo rozhodnutií, trest určený nastoupiti, bylo pevno a nezvratno.
Mezi Hlinkou a mnou rozpředl se pak rozhovor:
„Který je rozdíl mezi vězením vácovským (kdež jest Juriga) a segedinským? Proč ti určili Segedin?“
„Vo Vacove sa môžu všetci väzňovia stýkať medzi sebou, kdežto v Segedine len isté grupy. Vacov je blízko Pešte, a Slováci ich môžu stále vyhľadávať, kdežto v Segedíne nikdo. Vacov má zdravšie povetrie. Konečne spôsobiť mi chceli ťažšie muky, keď ma od mojich a od Jurigu odlúčia. Bola to vôľa Rakovského a ľudovej strany – aby nám prekazili sostavenie politického programu a vôbec vzájemný styk a vplyv.“
„Kdo byl z jiných Slováků veznen v Segedině?“
„Jedine Hurban Vajanský.“
„Čo očekáváš v budúcnosti pro svú osobu?“
„Určite povedať nemôžem; pravdepodobne fysické zničenie. Počítajú s mojou slabosťou a žalúdkovým katarom. U ľudu? Snaď ma zvolia za poslanca. Práca. Vo väzení dám sa na študia rečí, menovitě rumunskej k voli alliancu, francúzsky a nemecky sa sdokonáliť. Bude-li stačiť čas, niečo anglicky.“
„Čo očekáváš v nejbližší budúcnosti pro lid svůj?“
„Boj tuhý, ktorého dnes ešte len prvú etapu žijeme. Nepozostáva iné ako časopisy podporovať, prípadne po vidiekoch nové zakladať. Ony sú stráže nahrádzajúce školy, abecedáre a čítanky. Národ nezmaďarisujú nikdy, mravne a hmotne ho zničia. Za toto zodpovedných činím pred Bohom biskupov a kňazov, ktorí sa dnes spolčujú s liberálmi a všetkého mena nepriateľmi rodu a cirkvi.“
„Co se ti na přednáškovém tournée zvláště líbilo?“
„Enthusiasmus a zaujatosť jak ľudu, tak inteligencie za úbohú Slovač. Skvelé budovy školské a množstvo spolkov. – Mnoho škôl v každom meste.“
Z této odpovědi Hlinkovy vyciťujeme, jak velice Slovensko trpí nedostatkem škol a jak spolčování slovenskému jsou kladeny veliké překážky.
… Před hranicemi uherskými učinil jsem ještě poslední pokus přemluvit Hlinku, aby nejezdil dále, aby se vrátil do Hodonína, aby si zde odpočinul a mezitím nastoupení vězení vyřídil anebo vůbec na vždy odložil, aby zůstal na vždy mezi námi… Položil jsem mu otázku: „Proč se podrobuješ výroku a nastupuješ vězení? Proč nezůstaneš v Rakousku (v Čechách a na Moravě), abys působil písmem a slovem?“ Andrej odpovědel:
„Poneváč mužská a rodná česť to káže. Dôslednosť medzi slovom a životom, skutkom. Rakusko (Čechy a Morava) má inteligencie a vodcov dosť. Slovo živé predčí všetky programy, je-li ono dokázané skutkom a utrpením. Konečne k vôli ľudu, ktorý dáva za nás životy, jeho viera v čistotu nášho charakteru a svätosť nášho presvedčenia nesmie byť otrasená…“
Pravdu pověděl…
Napísal Alois Kolísek
In: Naše Slovensko, prosinec 1907, roč. I., sešit 3, s.113-117.